#EuroÚvaha  Vystoupit nebo nevystoupit?

Je to stále stejná písnička, všichni chtějí vystoupit, ale za jízdy se fakt těžko vystupuje. Někdo musí nejdřív ten vlak EU zastavit.

9.3.2024   Odkaz pro sdílení: https://bit.ly/EuroUvaha

Otevřeně a bez obalu o vystupování z EU

Některé věci je třeba si říkat otevřeněji, realisticky a nemalovat si vzdušné zámky, že existence Česka mimo eurozónu bude nějaká procházka růžovým sadem.

Eurofederalisté říkají, že Česko bude v EU vždy samostatné a suverénní, ale to je protimluv. Nebude a ani nemůže, proto se tomu říká federalizace Evropy. Odpůrci federalizace, národovci říkají, že vystoupením z EU si konečně budeme dělat vše po svém a budeme uzavírat bilaterální dohody se všemi zeměmi na světě. A to je samozřejmě taky protimluv, protože uzavírat bilaterální dohody se státy EU bez dodržování zákonů EU prostě nejde. Proto chtějí národovci z unie odejít, aby se pak bilaterálními dohodami do EU vraceli? To nedává žádný smysl.

Když budeme v EU, budeme muset poslouchat ty silnější v EU. Tak je to nastavené, zatím. Když odejdeme z EU, budeme muset s těmi silnějším přijímat bilaterální dohody na základě podmínek, které nám budou předloženy. Tak to ve světě funguje, pokud nejsi součástí většího celku nebo třeba nesedíš zrovna na velkých zásobách ropy. Před globálními procesy ve světě prostě neutečeš, není kam. Ani Amerika, ani Rusko nemá kam před tím utéct, natož Česká republika.

Ať se na to dívám z jakéhokoliv úhlu pohledu, tak silné samostané Česko nevybuduješ útěkem z EU ani federalizací EU, ale každodenním bojem s každou blbostí, která se ti postaví do cesty. To je naše cesta. My nemůžeme bouchnout do stolu a říct, tahle část světa se teď bude řídit podle našich pravidel. Nejsme velmoc a nemůžeme uvažovat jako Anglie, Rusko nebo Amerika, ale můžeme klást odpor a vyvažovat naše zájmy mezi velmocemi - ne se jednostranně podřídit jedné z velmocí.

Není důvod se nikomu podřizovat

Takhle se za silné Česko nebojuje, takhle se všechny snahy a potenciál jen utápí v moři dětinských žabomyších sporů. Nad tímhle se zamýšlím nahlas proto, že vždycky když slyším ty prostoduché komentáře, analýzy a zaručené recepty na silné suverénní Česko, tak s železnou pravidelností je to buď Czexit nebo více Evropy.

Když si odmyslím 40% eurofederalistů, 40% národovců a 10% bez nějaké konkrétní euroorientace - kolik asi zbyde těch, kteří chtějí usilovat o silné Česko? 5% nebo 10%? Je to stále menšina.

Většině eurofederalistů a národovců už dávno ujel vlak. Už se nehraje o Czexit ani o více Evropy, ale o to, kolik dveří si dokážeme ve světě otevřít. Nemusí se ti líbit byrokratické nesmyly z Bruselu, ale může se ti líbit otevřený trh. Nemusí se ti líbit Rusko, ale může se ti líbit levná ropa a plyn. Nemusí se ti líbit americká politika vůči světu, ale může se ti líbit přístup k nejnovějším technologiím a americkému trhu. Nemusí se ti líbit Čína, ale může se ti líbit odbyt pro náš automobilový průmysl. Svět je mnohem barevnější, než jen naše ubohé členství v EU.

Zájem Česka nestojí ani nepadá s naším členstvím / nečlenstvím, ale v každodenní práci na všech úrovních. Nedělat rozdíly a nevytvářet si zbytečné překážky s kým ano a s kým ne. Jenže tak to zatím bohužel nefunguje.

Proto chápu, že pro mnohé z nás je jednodušší napsat několikrát za den, že jedině vystoupením z EU nebo naopak ještě více Evropy spasí svět a Česko pokvete do nebe. A že těhlech s* ček je ve veřejném prostoru víc než hnoje před Úřadem vlády - to je přesně ten důvod, proč se nad tím věčeným vystupováním / nevystupováním z EU zamýšlím nahlas.

 Má to vůbec smysl řešit?