Autorský blog


#Demokratůra

22.6.2024   Odkaz pro sdílení: https://bit.ly/Demokratura

Náš život v demokratůře

 

Opakem demokracie je demokratůra a v našem případě přímo socialistická demokratůra. Jinými slovy, kam se na to hrabe socialismus s lidskou tváří. Tohle je jiný level. Přímo o tom mluvil kdysi Karel Kryl, abychom si moc nepískali, že se to všechno může vrátit. A ono se to vrací.

Říkají nám, že máme demokracii, svobodu slova nebo dokonce politickou opozici.

Ale pozor!

 

Demokratůra

Demokracie vláda většiny


Demokracie je vláda většiny, jenže už pár desítek let nám tu vládne menšina, nikým nevolené neziskovky, vlivové skupiny, lobbisté, kteří si už prakticky většinu demokratických procesů zprivatizovali. Mohou cokoliv, mohou si nechat zvolit prezidenta, jakého si sami vyberou nebo dokonce vládu, která se nebude nijak odchylovat od již zavedeného. Jak říkal už v roce 1965 německo-americký filosof a sociolog Herbert Marcus - "Svoboda může posloužit jako mimořádný nástroj k podmanění, protože svobodná volba otrokářů neruší ani otrokáře ani otroky." Poslední dvě desetiletí si volíme stále stejné "otrokáře" a lidé pořád dokola básní o nějaké změně.

 

Prakticky do omrzení slyšíš před každými volbami stále stejnou větu - když půjdeš k volbám, všechno se změní. To je nejčastější hláška ze všech možných stran, a to i těch opozičních. Vše se upírá k volbám, kde jsou stále stejní kandidáti. A to je ten problém, to je ta demokratůra.

 

Občas se stane, že si to straníci neohlídají a objeví se kandidát, který tam lidově řečeno neměl co dělat. Takový ten skokan voleb, který se pak stane mediální hvězdou a lid má chvíli pocit, že žijeme v demokracii, kde je možné cokoliv. Dřív to byl v roce 2010 Jan Farský z posledního místa kandidátky a dnes je to třeba Filip Turek s nejvyšším počtem preferenčních hlasů. Čas od času se vždycky někdo objeví a tak to bude i pokračovat. Co se nakonec z těch skokanů voleb vyklubalo, to už nikdo moc neřeší. Důležité je, že se nic zásadního nezměnilo a absolutně nic z toho, co tito skokani voleb slibovali nenaplnili a ani naplnit nemohli. Nevládnou totiž vítězové voleb, ale ti co volby ovládají. To jsou ty stranické sekretariáty, neziskovky, vlivní lobbisté a v horším případě nějaké zahraniční vlivové skupiny.

 

Třeba takový Jan Farský se dnes už vůbec netají Fulbrightovým stipendiem a stáží na americké Oregon State University nebo členstvím ve správní radě neziskové organizace Aspen Institute Central Europe miliardáře Zdeňka Bakaly. To všechno jsou vlivové skupiny, které používají politiky, jako své "velvyslance".

Svoboda slova umřela jako první


A co třeba taková svoboda slova? To je teprve téma.

Svoboda slova bylo to první, co po revoluci 89 skončilo. Bylo to tak rychlé, že lidé ani neměli čas pochopit, co svoboda slova vlastně znamená, co si pod tím představit. Pamatuji, že to vydrželo asi rok, víc ne. Pak se to začalo omezovat, dávat tomu rámec, prostě se to během pár let zredukovalo na větu - svoboda slova ano, ale … ocamcať pocamcať.

Tím svoboda slova skončila. Dodnes lidé na všech stranách barikády opakují, jak bojují za svobodu slova a vždycky to všechno skončí na tom jednom jediném slovíčku "ALE". Lidé totiž nebojují za svobodu slova, ale za to, co se může podle nich ještě svobodně říkat. Dnes už dokonce nemůžeme číst ani poslouchat všechna zahraniční masmédia, protože je to prý nějaká propaganda. To je ten boj za svobodu slova v praxi.

Co na to opozice?


A co na to opozice v naší demokratůře? Kéž by nějaká byla. Někdo jim říká dezoláti, někdo zkrachovalci, někdo flastenci a našlo by se toho víc. Bohužel jsou to většinou jen komické figurky, hlásající takové koniny, že demokratůra je proti jejich představám o světě ještě rájem na zemi. Je to vlastně to nejhorší dno z celé té naší demokratůry. Proto se bojím nějaké další revoluce, že si "polepšíme" a tihle všehoschopní exoti by nám třeba vládli. Oni reprezentují ten pověstný krůček od demokratůry k tyranii.

Přitom by úplně stačilo, kdyby si lidé vybírali své kandidáty sami, ne stranické sekretariáty, kdyby mohl kandidovat každý sám za sebe, kdyby vládl vítěz voleb, a ne nějaký slepenec všech možných pidistran poskládaný z kandidátů kamarádů kamaráda - to je všechno co demokracie potřebuje - funkční vládu a opozici.

Autor: Karel Havlíček Trojský
zprávy, komentáře, recenze, názory, analýzy   Tvůj text může být zde

Hodnocení


Díky za tvé ohodnocení  50,-Kč     100,-Kč     200,-Kč     500,-Kč     1000,-Kč . Spolu s příspěvkem, můžeš poslat i krátký vzkaz.

inPage - webové stránky s AI, doménawebhosting