Tvůj názor je tvoje identita

Jediné, co tě ve virtuálním světě odlišuje není jméno, ale tvůj názor, víra nebo sociální skupina, která nejvýrazněji identifikuje tvojí identitu. Může to být sport, nakupování, politika, zábava nebo hudba, prostě cokoliv, co tě v reálném životě zajímá.

Když se ti nelíbí auto, můžeš ho ve virtuálním světě zapálit, vystřelit na Mars, když se ti nelíbí politik, můžeš ho pověsit na lucernu, zmačkat jako papír a hodit do koše, nebo když se ti nelíbí barva kabelky, můžeš ji přebarvit třeba na růžovo. Pro každý jeden názor máš jednu identitu.

A to je ten problém.

Ve virtuálním světě má každý jeden člověk mnoho různých tváří a žádné jméno. Někteří lidé to prostě už ani nevnímají, protože v reálném životě nenachází takovou míru seberealizace, jako právě v tom virtuálním. Mezi těmito dvěma světy už nerozlišují. Každá nula může být politikem, když umí mluvit - každá nula může být ekonomem, když umí psát - každá nula může být umělcem, když to o sobě dokáže říct. Každý může být vším, čím bude chtít i když tomu vůbec nemusí rozumět. Tohle jsou základy, na kterých stojí každá virtuální identita - na názorech. 

Není vůbec podstatné, jaké jméno dáváš své virtuální identitě, ale je to důležité pro ty, kteří už nerozlišují mezi virtuálním a reálným světem. Chtějí tvoje skutečné jméno.

Virtuální identitu chce určovat i stát

A není to jen nějaký od reality vytržený jedinec, kdo chce znát tvé reálné jméno, telefon, e-mail, datum narození, jsou to i korporace. Dokonce už i stát chce určovat lidem jejich identitu ve virtuálním světě. Přitom stát není žádná bezejmenná hydra, ale konkrétní lidé, kteří už sami nerozlišují mezi virtuálním a reálným světem.

Stát přišel s něčím, čemu říká identita občana.

Všechny tvoje interní myšlenky, názory a pocity, které sdílíš s jinými lidmi na síti, chce stát kontrolovat. Virtuální identita je tvoje soukromí a nikdo na světě, bez rozhodnutí soudů, by neměl mít právo do tvého soukromí nahlížet. Za normálních okolností, by se lidé vzbouřili, ale vzhledem k tomu, že rozdíly mezi virtuálním a reálným světem téměř splývají, tak už není kdo by se bouřil.

A důkaz? Lidem nevadí, že po nich někdo chce jejich jméno, sbírá jejich soukromá data, aby mohl ovládat třeba jejich životy. Lidem nevadí, že se jejich soukromé názory mohou stát předmětem trestního stíhání. Vadí to až ve chvíli, kdy se to někomu stane, ale to je málo, to nestačí.

Chraň si svou virtuální identitu, své soukromí

Jediné co může člověk dělat, aby si uchoval alespoň nějakou virtuální identitu, není v ignoraci sociálních sítí, ale v ignoraci jakéhokoliv požadavku na tvé soukromé údaje.

Nauč se chránit si svou virtuální identitu.

Jestli tohle dokážeš, tak máš šanci, že tvé soukromé názory a pocity nebudou řešit státní ouřady, policie ani udavači z nevládních neziskovek. Pokud to ale nedokážeš a budeš se ve virtuálním světě chovat stejně jako v tom reálném, tak jsi mrtvý a je jen otázka času, kdy si pro tebe přijdou.